Konec chmurných myšlenek

Z praxe terapeuta

Minulý rok začátkem září navštívila moji poradnu maminka se svým třináctiletým synem Viktorem. Viktor měl problémy se spolužáky ve škole. Vše začalo v předešlém školním roce a on měl strach, že se budou nepříjemné situace opakovat. Třináctiletý Viktor se stal terčem šikany. Nikoli fyzické, ale slovní, dalo by se říci spíše psychické. Ta někdy může zanechat mnohem hlubší šrámy na duši než fyzické ublížení. Tělesná zranění se zhojí poměrně rychle, ale psychické rány “trávíme” mnohem delší čas.

Viktor byl velmi vnímavý, citlivý chlapec. Daleko lépe se cítil ve společnosti děvčat než chlapců. Byl jemný, společenský, přátelský a jeho velkou ideou bylo pomáhat lidem. Učivo zvládal bez problémů, dokud nepřišly trable v soužití s kolektivem chlapců v jeho třídě. Děti neomylně vycítí, když se některý jedinec odchýlí od průměru. Slova: “jsi divný, nechceme tě mezi sebou”, mohou velmi bolet. Viktor se nedokázal soustředit, hlavou se mu honily chmurné myšlenky – “nejsem nic, jsem na světě úplně zbytečný”. Chlapec upadal do stále hlubšího stavu beznaděje a necenění si své hodnoty. Velká vnímavost a citlivost na myšlenky a nálady druhých ho zraňovala. Vše bylo ještě umocněno obdobím puberty, které je náročné z hlediska hledání vlastní identity a vymezení osobnosti.

S Viktorem jsme pracovali na jeho sebepřijetí. Být si vědom své hodnoty i přes svou odlišnost. Najít sílu ve své originalitě a přijmout i myšlenku, že nemusí být kamarád s každým. Vybrali jsme společně přípravek Stimaral. Podle diagnostiky z jazyka na bázi čínské medicíny byl Viktor zdravý chlapec, žádné oslabení orgánových soustav se na jazyku nezobrazilo. Z irisdiagnostického vyšetření oka byly patrné stresové kruhy v oční duhovce.

Problém byl zatím jen na úrovni podvědomí.

Stimaral pomohl zharmonizovat energetické dráhy jater, žlučníku a sleziny, kam si Viktor ukládal svá traumata a bolesti z odmítnutí a potlačené emoce, které neprojevil v momentě, kdy je prožíval.

Za 3 týdny mi Viktorova maminka volala, ulevilo se i jí. Viktor mnohem méně propadal do chmurných myšlenek, když, tak jen krátce. On sám svůj pocit shrnul slovy: “nějak se mi rozjasnilo čelo”. Začal vyhledávat situace a osoby, mezi kterými se mohl projevovat přirozeně. Také se stal členem dramatického kroužku místního divadla.
Spolu se Stimaralem mu to pomáhalo vidět situace jasněji a najít v nich příležitost k sebevyjádření.
 
LENKA ČERVENÁ